Štítek: cesky

• Jak poznat, že už jedu z posledních sil

  Dlouho jsem si myslela, že vyčerpání vypadá jednoduše. Že člověk prostě padne do postele, vyspí se a druhý den je zase dobře. Jenže skutečné vyčerpání je mnohem zákeřnější. Nepřijde ze dne na den. Připlíží se. Nejdřív máte pocit, že jste jen trochu unavení. Pak si říkáte, že už to bude lepší, až zvládnete tuhle jednu…

  —

• Jak neztratit sebe

  Dlouho jsem si myslela, že být dobrou mámou, pěstounkou nebo partnerkou znamená vydržet. Ještě chvíli. Ještě jeden den. Ještě jednu krizi. Ještě jedno zklamání. Ještě jednu probdělou noc. Jenže někde mezi péčí o druhé jsem začala ztrácet sama sebe. Ani jsem si nevšimla kdy. Najednou jsem nebyla Jitka. Byla jsem máma. Pěstounka. Organizátorka. Řešitelka problémů.…

  —

• Můj příběh

  Jmenuji se Jitka Zdařilová. Jsem matka dospělého syna, pěstounka, hostitelka dospívajících dětí, žena na vozíku a člověk, který věří, že vztahy mají moc měnit lidské životy. Když se dnes ohlížím za svou cestou, nevidím především handicap. Nevidím ani jednotlivé překážky, které jsem musela překonat. Vidím příběh hledání přijetí, porozumění a bezpečí. A vidím, jak zásadní…

  —

• Není to TVOJE

  „Buď hodná holčička.“ Nevím, kolikrát jsem tu větu během dětství slyšela. A ani nevím, jestli ji někdo musel opakovat často. Některé věci totiž dítěti stačí pochopit jednou. Tak jsem se snažila být hodná. Nezlobit. Nepřekážet. Přizpůsobit se. Nechtít moc. Nezatěžovat druhé. A hlavně být taková, aby mě měli rádi. Myslím, že jsem si dlouho ani…

  —

• Před třemi lety jsem u psycholožky jen plakala

  Před třemi lety jsem seděla u psycholožky a brečela. Vlastně ani nevím, jestli se tomu dalo říkat sezení. Spíš jsem přišla, sedla si a plakala. Znovu a znovu. Byla jsem unavená. Přehlcená. Měla jsem pocit, že nic nedělám dost dobře. Že selhávám. Že bych měla být lepší mámou, lepší pěstounkou, lepší partnerkou, lepším člověkem. Nosila…

  —

• Moje první kamarádka měla peří

  Když jsem byla malá, dostala jsem k Vánocům andulku. Byla maličká, modrá a neustále něco štěbetala. Sedávala mi na rameni, na hlavě nebo na opěradle postele. Dnes už si nepamatuji, jestli uměla nějaké triky nebo jestli se nechala hladit. Pamatuji si něco jiného. Jaký jsem měla pocit, když byla se mnou. Pro většinu lidí to…

  —

• KaŽDÝ SI nese svůj batůžek

  Každý z nás si nese svůj batůžek. Někdo lehčí, někdo těžší. Někdo přesně ví, co v něm má, a někdo ho celý život táhne na zádech, aniž by se odvážil podívat dovnitř. Jsou v něm naše zkušenosti. Věci, které nás formovaly. Radosti, ztráty, zklamání i chvíle, kdy jsme museli být silnější, než bychom si přáli.…

  —