Štítek: cestovani

• Jak poznat, že už jedu z posledních sil

  Dlouho jsem si myslela, že vyčerpání vypadá jednoduše. Že člověk prostě padne do postele, vyspí se a druhý den je zase dobře. Jenže skutečné vyčerpání je mnohem zákeřnější. Nepřijde ze dne na den. Připlíží se. Nejdřív máte pocit, že jste jen trochu unavení. Pak si říkáte, že už to bude lepší, až zvládnete tuhle jednu…

  —

• Jak neztratit sebe

  Dlouho jsem si myslela, že být dobrou mámou, pěstounkou nebo partnerkou znamená vydržet. Ještě chvíli. Ještě jeden den. Ještě jednu krizi. Ještě jedno zklamání. Ještě jednu probdělou noc. Jenže někde mezi péčí o druhé jsem začala ztrácet sama sebe. Ani jsem si nevšimla kdy. Najednou jsem nebyla Jitka. Byla jsem máma. Pěstounka. Organizátorka. Řešitelka problémů.…

  —

• Není to TVOJE

  „Buď hodná holčička.“ Nevím, kolikrát jsem tu větu během dětství slyšela. A ani nevím, jestli ji někdo musel opakovat často. Některé věci totiž dítěti stačí pochopit jednou. Tak jsem se snažila být hodná. Nezlobit. Nepřekážet. Přizpůsobit se. Nechtít moc. Nezatěžovat druhé. A hlavně být taková, aby mě měli rádi. Myslím, že jsem si dlouho ani…

  —

• Před třemi lety jsem u psycholožky jen plakala

  Před třemi lety jsem seděla u psycholožky a brečela. Vlastně ani nevím, jestli se tomu dalo říkat sezení. Spíš jsem přišla, sedla si a plakala. Znovu a znovu. Byla jsem unavená. Přehlcená. Měla jsem pocit, že nic nedělám dost dobře. Že selhávám. Že bych měla být lepší mámou, lepší pěstounkou, lepší partnerkou, lepším člověkem. Nosila…

  —

• Rodičem se nestaneš. Rodičem se stáváš.

  Když se mi narodil syn, myslela jsem si, že největší změna bude v tom, že budu mít dítě. Dnes už vím, že největší změna byla v tom, že jsem se začala učit být rodičem.Ne ze dne na den.Ne automaticky.A rozhodně ne dokonale.Myslím, že existuje představa, že ve chvíli, kdy se člověk stane mámou nebo tátou,…

  —

• Když mám pocit, že to nezvládám

  Byl to obyčejný den. Takový ten den, který nezačne špatně, ale postupně se na něj nabalují další a další věci. Tělo bolí. Hlava je plná. Do toho běžný provoz domácnosti, škola, povinnosti, práce kolem dětí. A pak přijde zpráva. Zase škola. Zase problém. Zase situace, kterou už jsme řešili. Sedím v kuchyni a cítím, jak…

  —

• Dva světy mého dětství

  Když se řekne dětství, většina lidí si představí jeden domov, jednu rodinu a jeden příběh. Já jsem vyrůstala ve dvou světech. Byly tak rozdílné, že se dnes někdy sama divím, že patřily do jednoho života. Jeden svět byl plný nejistoty. Druhý přijetí. Jeden mě učil opatrnosti. Druhý důvěře. A mezi nimi jsem byla já. Malá…

  —