Štítek: writing

• Jak poznat, že už jedu z posledních sil

  Dlouho jsem si myslela, že vyčerpání vypadá jednoduše. Že člověk prostě padne do postele, vyspí se a druhý den je zase dobře. Jenže skutečné vyčerpání je mnohem zákeřnější. Nepřijde ze dne na den. Připlíží se. Nejdřív máte pocit, že jste jen trochu unavení. Pak si říkáte, že už to bude lepší, až zvládnete tuhle jednu…

  —

• Jak neztratit sebe

  Dlouho jsem si myslela, že být dobrou mámou, pěstounkou nebo partnerkou znamená vydržet. Ještě chvíli. Ještě jeden den. Ještě jednu krizi. Ještě jedno zklamání. Ještě jednu probdělou noc. Jenže někde mezi péčí o druhé jsem začala ztrácet sama sebe. Ani jsem si nevšimla kdy. Najednou jsem nebyla Jitka. Byla jsem máma. Pěstounka. Organizátorka. Řešitelka problémů.…

  —

• Můj příběh

  Jmenuji se Jitka Zdařilová. Jsem matka dospělého syna, pěstounka, hostitelka dospívajících dětí, žena na vozíku a člověk, který věří, že vztahy mají moc měnit lidské životy. Když se dnes ohlížím za svou cestou, nevidím především handicap. Nevidím ani jednotlivé překážky, které jsem musela překonat. Vidím příběh hledání přijetí, porozumění a bezpečí. A vidím, jak zásadní…

  —

• Není to TVOJE

  „Buď hodná holčička.“ Nevím, kolikrát jsem tu větu během dětství slyšela. A ani nevím, jestli ji někdo musel opakovat často. Některé věci totiž dítěti stačí pochopit jednou. Tak jsem se snažila být hodná. Nezlobit. Nepřekážet. Přizpůsobit se. Nechtít moc. Nezatěžovat druhé. A hlavně být taková, aby mě měli rádi. Myslím, že jsem si dlouho ani…

  —

• Před třemi lety jsem u psycholožky jen plakala

  Před třemi lety jsem seděla u psycholožky a brečela. Vlastně ani nevím, jestli se tomu dalo říkat sezení. Spíš jsem přišla, sedla si a plakala. Znovu a znovu. Byla jsem unavená. Přehlcená. Měla jsem pocit, že nic nedělám dost dobře. Že selhávám. Že bych měla být lepší mámou, lepší pěstounkou, lepší partnerkou, lepším člověkem. Nosila…

  —

• Rodičem se nestaneš. Rodičem se stáváš.

  Když se mi narodil syn, myslela jsem si, že největší změna bude v tom, že budu mít dítě. Dnes už vím, že největší změna byla v tom, že jsem se začala učit být rodičem.Ne ze dne na den.Ne automaticky.A rozhodně ne dokonale.Myslím, že existuje představa, že ve chvíli, kdy se člověk stane mámou nebo tátou,…

  —

• Maminko, proč je táta zlej?

  Některé věty člověk nikdy nezapomene. Ne proto, že byly hlasité. Ale protože změnily všechno. Jednu takovou větu řekl můj syn. „Maminko, proč je táta zlej? Nechci takového.“ Do té chvíle jsem si dlouho namlouvala, že to zvládnu. Že když budu trpělivější, klidnější nebo silnější, situace se zlepší. Že rodina stojí za to, aby člověk vydržel…

  —

• Zamkla jsem skříňku. Ne vztah.

  Zmizely peníze. V okamžiku, kdy jsem to zjistila, se ve mně všechno stáhlo. Nejen kvůli těm penězům. Kvůli tomu, co se s nimi pojilo. Znovu ztracená důvěra. Znovu otázky. Znovu ten pocit, že stojíme na místě, kde už jsme jednou byli. Myslím, že většina rodičů nebo pěstounů zná chvíle, kdy se únava neskládá z jedné…

  —

• Když mám pocit, že to nezvládám

  Byl to obyčejný den. Takový ten den, který nezačne špatně, ale postupně se na něj nabalují další a další věci. Tělo bolí. Hlava je plná. Do toho běžný provoz domácnosti, škola, povinnosti, práce kolem dětí. A pak přijde zpráva. Zase škola. Zase problém. Zase situace, kterou už jsme řešili. Sedím v kuchyni a cítím, jak…

  —

• Když o svém těle nerozhodujete

  Jsou situace, kdy o svém těle nerozhodujete. Někdo vás zvedá. Někdo vás převléká. Někdo vás vyšetřuje. Někdo rozhoduje, kam půjdete, co se bude dít a jak dlouho to bude trvat. A vy ležíte a čekáte. Někdy vám to vysvětlí. Někdy ne. Někdy se zeptají. Někdy také ne. Když člověk žije s handicapem od dětství, stává…

  —